Naše tajná lodní Siréna
Od samého vzniku projektu Saturninovy obývací lodi nepřestáváme žasnout.
Snad má naše loď někde v servírovacím stolku nebo pod kormidlem schoulenou Sirénu, která po nocích svou písní přivolává kouzelné barevné nadané bytosti; ty pak omámené jejím zpěvem projevují nadšení nad našimi bláznivými nápady a nejspíš ještě v tom omámeném stavu vstupují na palubu, publikují v našem Okénku, píší villonské balady nebo - jako právě teď - uvedou v život křehkou pavučinu našich představ o výtvarné podobě jednoho z našich DĚDKŮ...
Tahle naše Siréna si je nejspíš dobře vědoma paralely Jirotkova Saturnina a jeho postoje vůči míse koblih s oním vtipem v Sedmi statečných o chlápkovi, co skočil mezi kaktusy a když se ho ptali, proč to proboha dělal, opáčil, že mu to prostě připadalo jako dobrý nápad. Musíme si tu Sirénu náležitě hýčkat.
Anna Zelenková si totiž s Poeovým Havranem rozumí už dávno. Přinesla svou vizi na palubu Lodi a posunula tím projekt DĚDKŮ o pěkný kus blíž k vysněnému cíli. A navíc se zdá, že jí DĚDCI učarovali - bude se tedy podílet na výtvarné podobě celého projektu. Hurá! Jak říkám, musíme si tu Sirénu hýčkat.
Projekt dostává reálnější obrysy a práce na překladech dostala nový impuls.
Podpořte vznikající podobu DĚDKŮ (celý projekt zde)
Podpořit lze
- jednorázovým příspěvkem v libovolné výši
- průběžně (odměnou vám budou materiály v sekci Palubní deníky)
- zakoupením knih z kolekce od nakladatelství Sanch