PRVNÍ SLOVO Jana Rejžka

Utřete mi pomyslná líčidla, vypněte světla, kameru a mikrofon, je hotovo!

Česká televize mě hned po Novém roce obdařila darem, zatím spíš danajským. Mám se stát dalším objektem cyklu Třináctá komnata!

Milí knihomolové a knihomolky, upřímně mě těší, že se ptáte, kdeže je můj obvyklý přehled nejzajímavějších knih minulého roku.

Tak se mi to krásně sešlo, že můj jubilejní dvoustý sloupek vychází po vánočních svátcích a jako poslední v tomto roce.

Sobotní vzpomínání na Václava Havla, který před deseti lety zemřel, mělo pro mne tentokrát intenzivnější osobní mediální polohu.

Končí další zvláštní covidový rok, který zase přinesl spoustu roztodivných událostí, jež nás zasáhly a nemohli jsme je sledovat nezúčastněně z akvária, jako ta hradní truc troska. Třeba kolik bylo pohřbů!

V současném podrážděném světě se jako do oázy rád uchyluji k jistotám, pokud jde o literaturu, tak ke čtyřiapadesátiletému izraelskému spisovateli Etgaru Keretovi, jehož polští rodiče přežili holocaust.

Zdánlivě začal adventní čas výborně.

Úvodem se musím omluvit, že jsem vás posledně uvedl v omyl, když jsem radostně oznámil, že budu psát do Týdeníku FORUM. Šafrova parta, která si tak potrpí na upozorňování na nepravosti politiků, mě podfoukla. Slíbenou vzpomínku na Mekyho Žbirku uveřejnila jen na internetové stránce a v tištěné podobě otiskla kompilát Milana Tesaře. Přitom jsem při...

Dnes nebudu slušný, řeknu jména a přiznám se rovnou, že vám budu čas od času nevěrný.